UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedno notně otřepané recenzentské klišé konstatuje, že třetí řadové desky bývají v mnoha ohledech přelomové. Máte pravdu, častokrát tomu tak není, nicméně severští bolestíni LAKE OF TEARS jsou zrovna případem, kde toto diskutabilní „pravidlo“ platí více než dostatečně. Po ničím nevybočujícím doom-deathmetalovém debutu setřásli naši kosmičtí mořeplavci cestou mezi „Náhrobními kameny“ i tu poslední reminiscenci na PARADISE LOST a odrazili se k úplně jiným, jen těžko předvídatelným dimenzím. Třetí albové zastavení je „černou ovcí“ jejich diskografie, nikdy před tím a už ani nikdy potom nebudou Švédové znít tak rozpustile a tak zábavně jako při své bizarní jízdě karmínovým vesmírem.
Ovšem i přes všudypřítomnou rozvernost patří „A Crimson Cosmos“ do našeho podzimního vzpomínání plným právem. Za pestrobarevnými měsíci, planetami a prstenci totiž nevystupují pouze a jen rozzářené úsměvy ale i tupou jehlou vyšívané závoje nostalgie pokryté střípky hořkosladkých vzpomínek na věci, kterých již není a snad ani nikdy nebude. Přesto však podivuhodní muži v pohádkových kocábkách nepřinášejí do kraje posetého křiklavými plodnicemi muchomůrek ani náznak zmaru či konečné rezignace, která se v táboře LAKE OF TEARS rozhostí až po vydání následující desky „Forever Autumn“.
„And then we turn around
and find all forests gone
and find all stars and stories gone.”
Chrastivý přízrak Skogsbergova Sunlightu už dávno zmizel pod příkrovem zapomnění, tatam je ponurá stínohra „Headstones“, místo doommetalových lamentací náhle přitančily vzdušné a hravé, čistě rockové motivy jako vystřižené z let sedmdesátých. LAKE OF TEARS jim však vtiskli svůj vlastní rukopis a zřetelné odkazy na tvorbu lišejníkem obrostlých legend typu DEEP PURPLE dokázali dokonale přetvořit k obrazu svému. Jinou neméně podstatnou devízou nahrávky „A Crimson Cosmos“ je její pestrost, stejně tak jako kouzelná obálka z dílny Kristiana Wåhlina překypuje barvami až oči přecházejí, hýří severští čarodějové celým spektrem nálad, atmosfér a pocitů. Vedle sebe tak v poklidu stojí uvolněný otvírák „Boogie Bubble“, rozjímavá titulní kompozice ale také roztančená skladbička „Lady Rosenred“ s hostující Jennie Teblerovou u mikrofonu. Ač to z předcházejících řádků nemusí být tak patrné, LAKE OF TEARS na nás nepohlížejí pouze a jen růžovou optikou, stejně tolik jako radosti je v jejich skladbách i stísněnosti a snad i určité posmutnělosti. Zcela jednoznačné je to právě v singlové „Lady Rosenred“ (viz úryvek nahoře) a hlavně pak v highlightu kolekce, tryzně „When My Sun Comes Down“. V rámci poslední jmenované položky Švédové dokonce vyloví ze svého nepřeberného arzenálu i vzpomínku na „Headstones“ v podobě ostřejšího riffu, ovšem to je v záplavě retro kláves a chytlavých melodických vsuvek snad jediný odkaz na jejich doom-death metalové prapočátky.
V souvislosti se současnou post-comebackovou tvorbou, plnou zbytečných rekapitulací a ještě zbytečnějších repeticí si troufám povzdechnout, že tak pestré album, jako bylo svého času „A Crimson Cosmos“, už LAKE OF TEARS nikdy nenatočí. Stále si nedovedu vysvětlit ten extrémní pokles kreativity, který severské snílky začal sužovat už od „The Neonai“, a tak rozpačitě vyvrcholil na druhém „best of“ albu v řadě, letošním „Moons And Mushrooms“. Ale proč se pořád zabývat bezejmennou současností, ta pravá podstata LAKE OF TEARS přece leží hluboko v minulosti a trip mezi hvězdami karmínového vesmíru je její nejzábavnější epizodou.
„Say will you dream with me tonight
under moonlit skies?”
Kdykoli zaslechnu slovní spojení „krásná deska“, okamžitě mi vytane na mysli „A Crimson Cosmos“, nejzábavnější album LAKE OF TEARS.
Daniel Brennare
- zpěv, kytara
Mikael Larsson
- baskytara
Johan Oudhuis
- bicí
hosté:
Jennie Tebler
- zpěv
Magnus Sahlgren
- kytara
Ronny Lahti
- kytara, klávesy
Pelle Hogbring
- klávesy
1. Boogie Bubble
2. Cosmic Weed
3. When My Sun Comes Down
4. Devil's Diner
5. The Four Strings Of Mourning
6. To Die Is To Wake
7. Lady Rosenred
8. Raistlin And The Rose
9. A Crimson Cosmos
Moons And Mushrooms (2007)
Black Brick Road (2004)
Greatest Tears vol II (2004)
Greatest Tears vol I (2004)
The Neonai (2002)
Sorcerers (single) (2002)
Forever Autumn (1999)
A Crimson Cosmos (1997)
Lady Rosenred (single) (1997)
Headstones (1995)
Greater Art (1994)
Vydáno: 1997
Vydavatel: Black Mark
Stopáž: 39:39
Produkce: Ronny Lahti and LAKE OF TEARS
Studio: Soundtrade Studios (Stockholm, Sweden)
Přesně tak! Krásné album! Kromě tohoto přívlastku se nabízejí další jako lehké (nikoli ve smyslu nenáročnéí), osvěžující, příjemné, atmosférické apod. Často evokuje atmosféru let šedesátých (výborně!) i sedmdesátých (bohužel - jediný zádrhel v podobě Devil´s Dinner). Skladbu Cosmic Weed jsem znal z rádia, ale netušil jsem, že se jedná o Lake Of Tears. Výborné album, které má v mých očích (uších) jedinou, ale podstatnou nevýhodu, a to že je mezi vynikajícími alby Headstones a Forever Autumn.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.